MUDr. Alexandra Steinerova, M.D.
Proč se zabývám možnostmi terapie pomocí molekulárního vodíku?
Bohužel si většina lékařů myslí, že pozitivní účinky molekulárního vodíku nemá smysl zkoumat a ti, kdož se takovým výzkumem zabývají, jsou podle nich podvodníci.
Abych vodík obhájila, musím se vrátit do historie. A to až do období Velkého třesku, kdy země byla tak horká, že všechny části planety byly v plynném stavu a jednotlivé části byly volné a nebyly přitahovány elektromagnetickými silami jedna k druhé. Pak ale začala země chladnout o statisíce stupňů a jednotlivé částice již elektromagnetickým silám nemohly uniknout - a vznikl vodík. Napřed jen jeden proton a jeden elektron, ale jak země chladla, proton a neutron již nemohly uniknout nukleárním a elektromagnetickým silám a spojily se a spolu se čtyřmi elektrony vytvořily atom vodík - hydrogen - tvůrce vody.
Teprve mnohem později, když díky cyanobakteriím a fotosyntéze vznikl nám známý a terapeuticky využívaný kyslík, některé anaerobní bakterie ho začaly vyžívat. Bakterie kyslík využívající, pohltily anaerobní bakterie, a pro tyto přestal být již kyslík toxický a vznikly tak vlastně mitochondrie a kyslík byl finálním příjemcem elektronů. Elektrony ale poskytl vodík a vznikl tak přesun elektronů z vodíku na kyslík. Při tomto přesunu vzniká energie, ale podle mého názoru vodík při vzniku energie, a tedy i života, hraje stejnou úlohu jako kyslík. Tak jako jsme se naučili využívat pohyb elektronů a bez elektřiny si vlastně život již nedovedeme ani představit.
Podle mého názoru je nutné od výzkumu orgánů a posléze molekul (molekulární patologie) přejít na výzkum a terapeutické využití jednotlivých částic molekuly a mnohé nemoci identifikovat jako zádrhel při přenosu elektronů (reactive oxygen species). Hlavním scavangerem těchto zádrhelů je právě vodík. Když totiž při přenosu energií v mitochondriích nejsou poskytnuty 4 elektrony vodíku, ale jenom tři, dojde k tomu, že jedna částice je volná a pojí se s OH. Může tak napadnout jiné spořádané systémy a způsobit řetězovou reakci, a volné radikály zaplaví organismus...
Vodík je nejstarší, nejmenší, nejjednodušší prvek na světě a podobně jako kyslík mu náleží název prvek života. A proto, jako je mnohdy terapeuticky používán kyslík, je třeba hledat i uplatnění vodíku. Nejen proto, že je hlavním antioxidantem. Přebytečný kyslík mění na vodu H2O, je nezbytný při odbourávání glukosy, při správném chodu krebsova cyklu i při správné práci oxidativních fosforylací. Pro jeho použití při nápravě metabolismu glukosy, při oxidačním stresu, nebo při zkracování délky života rakovinných buněk, je třeba podle mého názoru se účinky vody obohacené vodíkem intenzivně zabývat.
Je pravda, že chybí dlouhodobější studie na pacientech. Ale současné zkušenosti s přístroji, které jsou zdrojem molekulárního vodíku, mluví přesvědčivě o tom, že pravidelné pití vody obohacené molekulárním vodíkem, působí jednoznačně příznivě na lidský organismus.
Něco o Alexandře Steinerové, M.D.:
Jmenuji se Alexandra Steinerova, M. D. a studuji volné radikály a antioxidační účinky více než 30 let.
Vedla jsem výzkum ve svých vlastních laboratořích v Plzni v České republice a úzce jsem spolupracovala s Univerzitou Karlovou v Praze a řadou dalších klinik. Moje vědecká práce byla publikována a citována v několika vědeckých časopisech, jako je Ateroskleróza a několik dalších. Také jsem měla tu čest prezentovat výsledky svého výzkumu na 18. mezinárodním kongresu klinické chemie a laboratorní medicíny v Kjótu v Japonsku, 2002. Já a můj kolega, profesor Racek, PhD., jsme byli oceněni cenou za nejlepší prezentaci (viz. její přehled je uveden níže).
V posledních dvou letech mě zajímaly zejména antioxidační a terapeutické účinky vody, zejména alkalické vody. Ve spolupráci s mým kolegou Ladislavem Špišákem, Ph.D., lékařským ředitelem a hlavním lékařem v největším lázeňském středisku v Karlových Varech (Karlovy Vary CZ), podáváme pacientům během léčby lázeňskou léčbou alkalickou vodu. U pacientů s diabetem 2. typu jsme zjistili statisticky významné snížení rezistence na inzulín.